"Viki, dej si pusu s Tomem!" Gustav se ďábelsky usmál. Oba s Tomem jsme zrudli. Kája se na mně usmála a mrkla na mně. To mi dodalo sebevědomí, vstala jsem a pomalu se přibližovala ke zvedajícímu se Tomovi. Najednou jsme byli tak blízko u sebe na tváři mě šimral jeho dech, stále jsme se k sobě přibližovali, podívala jsem se mu do těch jeho nádherných hnědých očí a málem se mi podlomila kolena. Naše rty se jemně dotkly, připadala jsem si neskutečně nádherně, po chvíli jsem ucítila Tomův jazyk, naše jazyky se ostýchavě spletly…tohle jsem fakt nikdy nezažila….Tom líbá úplně jinak, než všichni ostatní! Přála jsem si, ať to nikdy neskončí. Vtom však někdo zaklepal. I DO HÁJE ZELENÝHO! S Tomem jsme se přestali líbat ;-( koukali jsme si se navzájem do očí, a divím se, že jsem se v nich neutopila byly tak……tak…….. "TOME" z přemýšlení mě vytrhl Kájin řev, když šla otevřít. Za dveřmi stáli Bill se Stellou a dovolávali se Toma. Sebrala jsem všechnu odvahu a (teď anebo nikdy, řekla jsem si) pošeptala jsem Tomovi: "Tome,…já jsem se do tebe zamilovala…." "Viki,…" "DĚĚĚĚĚĚĚĚLÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉJ TOOOOOOOOOMÉÉÉÉÉ NEBO TĚ ZABIJUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!" zařval Bill ode dveří až jsem se lekla. " Nó, však už jdu…čaute všichni!" Sotva Bill, Stella a Tom odešli, odešla jsem do pokoje, zamkla se tam a pustila na plného Tokio Hotel. Za chvíli přišla Kája, že je to tam dole ruší, že esi by to nechtěla ztlumit, jináč se Gustav nepřestane chlámat. Usmála jsem se na ni a ztišila to. Pak jsem uslyšela znělku televizních novin…..cože? teď? O půl dvanácté hrajou televizní noviny?? Njn…….kdybych dostávala častěji esemesky, tak bych věděla, že je to má znělka pro příchozí SMS =o) Vůbec jsem netušila, od koho by ta esemeska mohla být…. Zadala jsem "Číst příchozí SMS" a myslela jsem, že jsem se přehlédla nebo že mně šálí zrak… Psal mi Tom : "Ahoj Viki, chtel jsem ti jen rict, ze jsi to nejvetsi stesti, které mne kdy potkalo. Mam te taky moc rad a ten nas polibek byl neskutecne krasny, moc se mi to libilo. Muzem si to ještě nekdy zopakovat? =o) Tvuj Tom"
Byla jsem štěstím bez sebe. Stále jsem si hlavě promítala první větu. Chtěl jsem ti jen říct, že jsi to největší štěstí, které mně kdy potkalo. Chtěl jsem ti jen říct, ….. cítila jsem se jako v pohádce. Odepsala jsem mu: "Miluji te nadevse Tome. Nestavil by ses rano do skoly? VIKI"
Odpověď přišla téměř ihned: "Jasne lasko =o* libam te tvuj Tom"
Tak jsem usnula s blaženým pocitem v duši a nááááádherným pocitem v srdci. Ráno mně vzbudil jindy nesnášený zvuk budíku. Nastavila jsem si ho výjimečně asi o hoďku a půl dřív, abych se stihla umýt, nalíčit a vybrat si něco na sebe. Umyla jsem se celkem rychle (ale pečlivě) nalíčila jsem se a nagelovala vlasy, prostě tak jako vždy. Když jsem sešla dolů, máma tam čekala s nachystanou snídaní a smála se jak sluníčko. "Dobré rankoo" houkla na mně. Já jsem se na ni udiveně koukla a pozdrav oplatila " brý ráno…". "Za chvíli vstane táta a ty jdi vzbudit Káju, řekneme vám něco celkem důležitého." Poslušně jsem tedy vyšla schody a vešla do Kájina pokoje. Ha-há, uchichtla jsem se celkem nahlas, když jsem viděla v posteli Káju s Gustavem. Byli oblečení (ufff!) a ještě spali. " Kájo…vstávej! Za chvíli přijde máma a jestli vás tady takhle uvidí, tak newim newim…znám její reakce a myslím, že by jí bylo jedno, že jste oblečení." "co….co… jé dobrý ranko Kájo a Viki" pozdravil právě probuzený Gustav. "jo jo lásko…." Pozdravila Kája a dodala: "Viki, nechceš mi pomoct nějak propašovat ven Gustava?" "No, mám nápad…!" ……………………………………..
"To je skvělý!" vykřikla radostně Kája. "Viki, kde jste? Už čekám!" volala zezdola máma.
"Jó, počkej musíme Káju tady ještě trochu zkulturnit" zalhala jsem. "Jó, ale rychle!" křikla ještě máma a my se dali do realizování mého plánu. Potichu jsem odešla na záchod, na zeď připlácla velkého gumového pavouka, kterého má Kája na znamení statečnosti (musim uznat, že vypadal fakt opravdově! =o)) a začala panicky křičet: "Mámí, tátí, rychlé prosím poooooojďte tadý! Je to strašný já se bojím!" Máma s tátou přiběhli a hledali objekt k zdůvodnění mého řewu. "Jé, Richarde, chyť ho, to je strašný…!" Mezitím Kája potichu Gustava vyprovodila. "No pojď ty mrško! Ňák se mu odtamtud nechce…." Poznamenal táta. "VIKI?????" podívali se na mně, protože zjistili, že to byla pouze gumová atrapa. "Aprííííííííííííííííl! Ha há" a odběhla jsem dolů za Kájou, která už tam seděla a čekala. Jen co jsem přiběhla, plácly jsme si do dlaní. Máma s tátou přišli a poznamenali…"No 1. dubna dnes není…ale příjemné probuzení!" Byla jsem ráda, že to vzali sportovně. Pojedli jsme, a táta s mámou začali. " Táta mi vybral k našemu 20. výročí svatby 2 týdenní zájezd ve Francii ale pouze pro 2 osoby! Takže zůstanete doma, a doufám, že tady ten barák nezboříte. Za ředitelkou jsme už byli a vše jí řekli o vás, vysvětlili a tak dále takže se už o nic nemusíte starat". "Díky mami a hlavně si to tam užijte!" Letadlo nám letí v 9 hodin a je 7:15 takže z toho důvodu, že je letiště daleko, objednali jsme si taxíka na 7:30. Takže my si ještě zkontrolujem, jestli máme vše a vy už mezitím jděte do školy!Nechceme, abyste nám tady překážely." "Jo jo, jasně odpověděla Kája," a už jsme se pomalu pakovaly. Otevřely jsme dveře a za nimi se zrovinka chystal Tom zazvonit. "Ahoj Viki! Sluší ti to… jdem?" "Ahojky lásko! Díky za komplimenty hned zrána =o) jj jdem!" Cesta do školy byla celkem dlouhá. Přišly jsme do naší třídy a zazvonilo. Učitelka už na nás zřejmě čekala. "Ahojte holky…Kája a……..Kiki??" pozdravila. "Dobrý den, já se jmenuji Viktorie Kalivodová, ale říkejte mi Viki." "A já jsem Karolína Kašníková, ale říkejte mi Kájo." Posadila nás společně do jedné lavice - poslední u dveří. A v předposlední lavici seděl Tom a Bill. Stella seděla v druhé lavici prostřední řadě s nějakou holkou a celou hodinu se bavily jako my dvě s Kájou a Tom s Billem =o) Prostě nuda. Pak se Tom otočil a bleskurychle mi podal psaníčko. Rozhlédla jsem se po třídě, jestli to nikdo neviděl a spatřila jsem vražedný pohled jedné holky z poslední lavice u okna. Celkem mě to rozhodilo, ale pak jsem to hodila za hlavu. V psaníčku stálo: "…
Pokračování příště
Napsala : Agíz
Byla jsem štěstím bez sebe. Stále jsem si hlavě promítala první větu. Chtěl jsem ti jen říct, že jsi to největší štěstí, které mně kdy potkalo. Chtěl jsem ti jen říct, ….. cítila jsem se jako v pohádce. Odepsala jsem mu: "Miluji te nadevse Tome. Nestavil by ses rano do skoly? VIKI"
Odpověď přišla téměř ihned: "Jasne lasko =o* libam te tvuj Tom"
Tak jsem usnula s blaženým pocitem v duši a nááááádherným pocitem v srdci. Ráno mně vzbudil jindy nesnášený zvuk budíku. Nastavila jsem si ho výjimečně asi o hoďku a půl dřív, abych se stihla umýt, nalíčit a vybrat si něco na sebe. Umyla jsem se celkem rychle (ale pečlivě) nalíčila jsem se a nagelovala vlasy, prostě tak jako vždy. Když jsem sešla dolů, máma tam čekala s nachystanou snídaní a smála se jak sluníčko. "Dobré rankoo" houkla na mně. Já jsem se na ni udiveně koukla a pozdrav oplatila " brý ráno…". "Za chvíli vstane táta a ty jdi vzbudit Káju, řekneme vám něco celkem důležitého." Poslušně jsem tedy vyšla schody a vešla do Kájina pokoje. Ha-há, uchichtla jsem se celkem nahlas, když jsem viděla v posteli Káju s Gustavem. Byli oblečení (ufff!) a ještě spali. " Kájo…vstávej! Za chvíli přijde máma a jestli vás tady takhle uvidí, tak newim newim…znám její reakce a myslím, že by jí bylo jedno, že jste oblečení." "co….co… jé dobrý ranko Kájo a Viki" pozdravil právě probuzený Gustav. "jo jo lásko…." Pozdravila Kája a dodala: "Viki, nechceš mi pomoct nějak propašovat ven Gustava?" "No, mám nápad…!" ……………………………………..
"To je skvělý!" vykřikla radostně Kája. "Viki, kde jste? Už čekám!" volala zezdola máma.
"Jó, počkej musíme Káju tady ještě trochu zkulturnit" zalhala jsem. "Jó, ale rychle!" křikla ještě máma a my se dali do realizování mého plánu. Potichu jsem odešla na záchod, na zeď připlácla velkého gumového pavouka, kterého má Kája na znamení statečnosti (musim uznat, že vypadal fakt opravdově! =o)) a začala panicky křičet: "Mámí, tátí, rychlé prosím poooooojďte tadý! Je to strašný já se bojím!" Máma s tátou přiběhli a hledali objekt k zdůvodnění mého řewu. "Jé, Richarde, chyť ho, to je strašný…!" Mezitím Kája potichu Gustava vyprovodila. "No pojď ty mrško! Ňák se mu odtamtud nechce…." Poznamenal táta. "VIKI?????" podívali se na mně, protože zjistili, že to byla pouze gumová atrapa. "Aprííííííííííííííííl! Ha há" a odběhla jsem dolů za Kájou, která už tam seděla a čekala. Jen co jsem přiběhla, plácly jsme si do dlaní. Máma s tátou přišli a poznamenali…"No 1. dubna dnes není…ale příjemné probuzení!" Byla jsem ráda, že to vzali sportovně. Pojedli jsme, a táta s mámou začali. " Táta mi vybral k našemu 20. výročí svatby 2 týdenní zájezd ve Francii ale pouze pro 2 osoby! Takže zůstanete doma, a doufám, že tady ten barák nezboříte. Za ředitelkou jsme už byli a vše jí řekli o vás, vysvětlili a tak dále takže se už o nic nemusíte starat". "Díky mami a hlavně si to tam užijte!" Letadlo nám letí v 9 hodin a je 7:15 takže z toho důvodu, že je letiště daleko, objednali jsme si taxíka na 7:30. Takže my si ještě zkontrolujem, jestli máme vše a vy už mezitím jděte do školy!Nechceme, abyste nám tady překážely." "Jo jo, jasně odpověděla Kája," a už jsme se pomalu pakovaly. Otevřely jsme dveře a za nimi se zrovinka chystal Tom zazvonit. "Ahoj Viki! Sluší ti to… jdem?" "Ahojky lásko! Díky za komplimenty hned zrána =o) jj jdem!" Cesta do školy byla celkem dlouhá. Přišly jsme do naší třídy a zazvonilo. Učitelka už na nás zřejmě čekala. "Ahojte holky…Kája a……..Kiki??" pozdravila. "Dobrý den, já se jmenuji Viktorie Kalivodová, ale říkejte mi Viki." "A já jsem Karolína Kašníková, ale říkejte mi Kájo." Posadila nás společně do jedné lavice - poslední u dveří. A v předposlední lavici seděl Tom a Bill. Stella seděla v druhé lavici prostřední řadě s nějakou holkou a celou hodinu se bavily jako my dvě s Kájou a Tom s Billem =o) Prostě nuda. Pak se Tom otočil a bleskurychle mi podal psaníčko. Rozhlédla jsem se po třídě, jestli to nikdo neviděl a spatřila jsem vražedný pohled jedné holky z poslední lavice u okna. Celkem mě to rozhodilo, ale pak jsem to hodila za hlavu. V psaníčku stálo: "…
Pokračování příště
Napsala : Agíz
ze bude co nejsriv pokracko