Takže na úvod: jmenuji se Viktorie, je mi 16 a moje (už skoro od narození)
nejlepší kamarádka se jmenuje Karolína, které je taky 16. Já jsem jedináček a
žiju s mámou i tátou. Ale Kája žije jen s mámou, protože táta od nich odešel,
když jí ještě nebyl ani 1 rok. Naše mámy se seznámily v porodnici, a od té doby
jsou to taky dost nerozlučné kamarádky =o)) (Její máma je dost pařička a pracuje
jako barmaka v jednom nočním klubu) Bydlíme obě ve stejném panelákovém době, ale
ona bydlí v bytě naproti. Obě dvě jsme se asi před půl rokem totálně zabouchly
do Tokio Hotel. Já do Toma a ona do Gustava. Musím přiznat, že nikdy neměla moc
dobrý vkus, ať už na oblečení nebo kluky.
Toto se nám stalo:
"Sakra, kdo to může být tak pozdě?" ptala jsem se sama sebe pěkně naštvaně, když
mi kolem půl čtvrté ráno zazvonil mobil. Zvednu to a spustím:" Jste vy tam, na
druhém konci vůbec normální?! Takhle pozdě mě budit ze spánku," řvu do telefonu.
Na druhé straně se mi jako odpověď ozve celkem hlasitý vzlyk. Trochu mě to
zarazí a už tišeji, ale ještě pořád celkem rozmrzele se ptám: "No tak kdo tam
je?" A na druhé straně se ozve:" Já….Karolína." "Ježiš, Kájo promiň, nevěděla
jsem, že to si ty. Co potřebuješ?" Kája: "Opravdu mě to mrzí, že tě budím, ale
já to musím říct! Dneska, když máma jela asi před půl hodinou totálně nalitá z
baru - však víš, jmenuje se nějak…. Poblitý kokršpaněl, nebo tak nějak, tak
………." Ozval se vzlyk a Kája se mi do telefonu nezadržitelně rozbrečela. "No tak
Kájo…řekni to, co se stalo!!!! Pekelně mě děsíš!" celkem vykolejená a rozrušená
mluvím do telefonu. Kája: "Asi před 10 minutama mi volali policajti, a......
pokračování příště
Napsala: Agíz
nejlepší kamarádka se jmenuje Karolína, které je taky 16. Já jsem jedináček a
žiju s mámou i tátou. Ale Kája žije jen s mámou, protože táta od nich odešel,
když jí ještě nebyl ani 1 rok. Naše mámy se seznámily v porodnici, a od té doby
jsou to taky dost nerozlučné kamarádky =o)) (Její máma je dost pařička a pracuje
jako barmaka v jednom nočním klubu) Bydlíme obě ve stejném panelákovém době, ale
ona bydlí v bytě naproti. Obě dvě jsme se asi před půl rokem totálně zabouchly
do Tokio Hotel. Já do Toma a ona do Gustava. Musím přiznat, že nikdy neměla moc
dobrý vkus, ať už na oblečení nebo kluky.
Toto se nám stalo:
"Sakra, kdo to může být tak pozdě?" ptala jsem se sama sebe pěkně naštvaně, když
mi kolem půl čtvrté ráno zazvonil mobil. Zvednu to a spustím:" Jste vy tam, na
druhém konci vůbec normální?! Takhle pozdě mě budit ze spánku," řvu do telefonu.
Na druhé straně se mi jako odpověď ozve celkem hlasitý vzlyk. Trochu mě to
zarazí a už tišeji, ale ještě pořád celkem rozmrzele se ptám: "No tak kdo tam
je?" A na druhé straně se ozve:" Já….Karolína." "Ježiš, Kájo promiň, nevěděla
jsem, že to si ty. Co potřebuješ?" Kája: "Opravdu mě to mrzí, že tě budím, ale
já to musím říct! Dneska, když máma jela asi před půl hodinou totálně nalitá z
baru - však víš, jmenuje se nějak…. Poblitý kokršpaněl, nebo tak nějak, tak
………." Ozval se vzlyk a Kája se mi do telefonu nezadržitelně rozbrečela. "No tak
Kájo…řekni to, co se stalo!!!! Pekelně mě děsíš!" celkem vykolejená a rozrušená
mluvím do telefonu. Kája: "Asi před 10 minutama mi volali policajti, a......
pokračování příště
Napsala: Agíz
Ty jo! Ať to dopadné prosím dobře!!