Exkurze do Německa 18
…už ke mně konečně přibíhá Bill ,,tak jsem tu" políbím ho na pusu a oba se chytneme za ruce. Sedneme si na lavici. Neuniknou mi pohledy závistivých holek, ale jsou tu také pohledy, které by mě nejraději zdemolovaly. Nemám to ráda, když mi někdo závidí, proto seskočím z lavice ,,jdu na záchod Bille" po chodbě, loudavým krokem dojdu konečně k záchodům. Vejdu a v zrcadle si domaluji lesk a řasenku. Najednou ke mně přijde banda holek. ,,Hele, slečinka chodí s naší hvězdičkou? Jo?" šťouchnou do mě až se rozmáznu o zeď. ,,dejte mi pokoj." Odcházím, protože nemám ráda hádky. ,,počkej holka!" stáhne mě jedna barbína zpět. Snažím se vykroutit, ok, teď se mi to povedlo, otevírám dveře na chodbu. Vykročím jednou nohou, ale ty holky udělají to samé, co před chvilkou. Když jsem vycházela, viděla jsem někoho asi Toma jak tam jde, směrem sem. Třeba by mi mohl pomoct a kde je vůbec Katka? ,,Hele, co po mě chcete?" ,,Aby ses rozešla s Billem a zapomněla na něj!" ,,no tak na to spíš můžete zapomenout vy!" rozkřičím se a vlepím jí facku. To mě obejde celý houf těch holek. ,,tak holka se chce prát?" ,,Nechci, myslím, že spíš ty, ty barbíno!!" vlepím jí druhou facku, To už si asi nenechala líbit a vrazila mi pěstí. Se mnou to ani nehlo. ,,Máš smůlu!" otočím se a odcházím. Ty holky byly z naší třídy. Rychle utíkám , aby je zase nenapadla nějaká volovina. Doběhnu k Billovy a schovám se mu do náruče ,,děje se něco?" jen zakroutím hlavou. Když vejdou ty holky do třídy dost hnusně na mě koukají. Usedneme do lavic a já pozoruji Katku a Toma. O něčem nepřerušitelně diskutují. Snažím se soustředit, abych slyšela jejich rozhovor ,,Katko, odpust mi." Škemrá Tom . Katka na něj jen kouká a po chvilce se otočí k tabuli. ,,Tak dnes si povíme něco o šikaně!" oznamuje nám naše učitelka na rodinnou výchovu. Všechny holky se na mě otočí a já nahodím ustrašený výraz. Ta blondýnka, co si na mě dovolovala nejvíc, sevřela pěsti. Mám naděláno v kalhotech. Teď se na mě dívají už i kluci, kteří si toho všimly. Billovy to taky neuniklo, podíval se na mě a já dělala jako by nic. ,,Štěpy, co se to tu děje?!!" vyžaduje odpověď. ,,fakt nic." Ujistím ho. Zakýve hlavou a věnuje se psaní poznámek do sešitu. Najednou ke mně přiletí papírek, pomalu ho rozbalím a čtu ,,PŘIPRAV SE!" Ty jsou tak naivní, copak si myslí, že se s ním rozejdu jen kvůli jim? Věděla jsem to, věděla jsem, že mě budou nenávidět.
Konečně skončilo vyučování. Bill řekl, že si ještě něco musí s Tomem zařídit ohledně kapely. Takže jdeme domů s Katkou sami. ,,Katko, odpustíš Tomovy?" Katka na mě koukne, asi se jí o tom moc mluvit nechce ,,já nevím, je to těžký." ,,hmmm…" ukončím rozhovor a dál nemluvně pokračujeme. Zasouvám klíček do zámku, nějak mi to nejde otevřít, snažím se, ale prostě to nejde. Kopnu do dveří ,,sráč jeden!" Katka uchopí můj klíč. Zasune ho stejně jako já do klíčové dírky a ladně otevře dveře ,,někdy ti budu muset dát lekci odemykání zámků." Obě se zasmějeme. Katka jde do kuchyně a já si odběhnu do pokojíku. Vytáhnu svůj mobil, který jsem si omylem zapomněla vzít do školy a píšu Billovy, že už se na něj těším. Nic mi neodepíše, tak to nechám plavat. ,,Katko?" ,,hmm?" ,,Co bys dělala kdyby ti někdo vyhrožoval, aby ses rozešla s Gustavem, nebo tě zmlátí?" optimisticky se na ní kouknu, aby nic nepoznala ,,kdo ti vyhrožuje?" sundá nohy ze stolu a poslouchá mě. ,,To jsem tak průhledná?" Škoda, že neumím moc lhát. ,,Ty barbíny z naší třídy." Katka obrátí oči v sloup. ,,Z těch si nic nedělej, jenom machrují, a nic nedokážou." Katce v tomhle věřím, uklidnila mě. Najednou někdo odemkl dveře a stál v nich…..