Exkurze do Německa 16
…někdo klepal. Šla jsem tedy otevřít. Doufala jsem, že to bude Bill, ale nebyl. Byl to Tom ,,Tome, co potřebuješ?" ,,No víš… chtěla jsem si promluvit a Kačce. Mám jí moc rád, tam na té ulici, jak jsem se líbal s tou holkou…" ,,no?" ,,chtěl jsem jenom vyzkoušet, jestli bude Katka žárlit." Vyjeveně na něj koukám ,,no to je novinka, ale to sis hold podělal." Obejmu ho, aby mu nebylo smutno ,,snaž se!" pobízím ho. Najednou někdo vtrhne do pokoje. Je to Kačka a vidí mě, jak se objímám s Tomem. ,,Co tady děláš?" začne Katka hysterčit. Tom na ní kouká, já koukám na Toma a Katka hýbe očima. Jednou na mě, podruhé na něj. MLASK! Vlepila Katka Tomovy facku až se svalil na zem. Katka někam běžela a já se rozhodla Tomovy pomoct, měl to úplně rudé. Vzala jsem žínku a ránu mu jemně ošetřila. ,,Štěpi, díky. Já vůbec nevím, co to do Katky poslední dobou vjelo." ,,Já taky nevím, ale snad to bude dobrý." Zanedlouho přijde Georg. ,,kam běžela Katka takhle v noci? Vybíhala ze dveří." Mrknu na něj ,,No měli bychom ji jít najít, než provede nějakou hloupost." Už se chystám jít za ní když v tom mě zastaví Bill ,,ráno moudřejšího večera." Obrátím oči v sloup ,,to si nech na jindy" vybíhám, ale Bill mě nechce pustit ,,no dobře, ale jestli se jí něco stane, máš ji na svědomí." Billovy trochu zkamení tvář. Já jdu směrem do pokoje, už zalehám, ale někdo zase klepe na dveře. ,,Dále!" řeknu i když jsem otočená ke zdi a nikoho nevidím. Slyším kroky ,,prosím ať je to Bill, prosím!" přeji si v duchu. Najednou si někdo klekne na postel a čím dál víc se ke mně přibližuje. Začne mě objímat a líbat na krku ,,Bille?" ,,no?" ,,JO! Je to Bill!" jásám v duchu ,,ahojky, co tu děláš?" optám se ho dost mile, vlastně nejmileji jak to umím. Bill je v trenkách takže si lehne ke mně pod peřinu a už do mě hustí ty lichotky. ,,Bille, o co ti jde?" podívám se mu do očí. ,,no.. víš… pořád to mezi námi vypadá neutrálně, chtěl jsem se tě zeptat…na jistotu, jestli se mnou nechceš chodit.. teď už oficiálně a na dlouho." Do očí se mi ženou slzy ,,no… já nevím… to je těžký, ty si slavný a budou tě nenávidět (fanynky) " ,,neboj, ony to přežijí." Na důkaz souhlasu Billa políbím ,,ano" obejme mě. Ve společném objetí usínáme. Jsem ráda, že po mě nechtěl nic víc.
Ráno se vzbudím kolem 6té hodiny. Bill spinka strašně roztomile, ale vzpomínka na katku mi nejde z hlavy, rozhodla jsem se ji najít. Jdu vzbudit Gustava. Sice to není jednoduché, ale já přeci zvládnu všechno. ,,Gustave! VSTAŇ!" vlepím mu facku, jdeme hledat Katku. Gustav se do pěti minut vypraví. PO DVOU HODINÁCH už jsme docela vyklepaní. ,,Kde sakra je? Gustave pojď domů, zavoláme policii!" Běžíme domů, jak nejrychleji to jde. Otevíráme dveře a vcházíme do předsíně. Katka sedí u televize ,,no to si snad děláš srandu ne?!!" vyjedu na ní ,,kde jsi byla?!" jdu k ní a žádám dost drasticky odpověď ,,my jsme tě hledali celé dvě hodiny!!" Katka se na mě koukne ,,Hele, už nejsem malá holka, tak mi laskavě dejte POKOJ!!!" zařve tisíckrát víc než já a znovu utíká z domu ,,stejně se vrátíš!" nenávistně zakřičí. Rozbrečím se, protože hádat se z mojí nejlepší kamarádkou mi moc nejde ,,to bude dobrý" chytne mě Bill za ramena a odvádí na pohovku, kde se ještě vzpamatovávám z šoku. Za asi hodinu a půl nudného koukání na televizi někdo zazvoní ,,hm.. já to říkala, Katka" znuděně jsem mávla rukou ,,ale, ta má přeci klíče ne?" oznámí nám Tom a zároveň se zvedá a jde otevřít dveře. ,,Lidi! Pojďte sem!" křičí na nás z předsíně. Zvedneme se a ,,co to…?" vydechnu. Stojí tam policisti. Vaší kamarádku Kateřinu přejelo auto. Běžela přes silnici a projíždějící auto nestihlo zabrzdit." Zmateně kouknu na Billa ,,můžete se za ní jít podívat do nemocnice, je v komatu." Na nic nečekáme a utíkáme do nemocnice, je to kousek odtud. Když dorazíme Katka leží na posteli a má na sobě napojené přístroje. Obejmu jí ,,Kačí, promiň, že jsem na tebe křičela a znovu se rozbrečím." Najednou ucítím jakýsi pohyb jejích rukou…