Dvojčata vs. dvojčata
"Kačeno vstávej!!!!"řve na mě brácha. "Co je?"řeknu rozespale "No nic jen se dneska vdáváš tak pohni zadkem a makej"řekne vytlemená.Já se prudce rozeběhnu do koupelny,ale uklouzne mi to ,tak se zvednu a jdu udělat ranní hygienu.Po asi půl hodině zakřičím na bráchu "Tak už sem" a jdu dolů.Všichni jsou už na místě jen brácha je tu ptž mě dovede k oltáři.Mám na sobě dlouhý,bílý,korzetový šaty,perličky ve vlasech,perlový náhrdelník a bílý střevíčky.Sejdu dolů po schodech. "Páni moc ti to sluší"řekne brácha "Díky"řeknu,ale brácha hned zareaguje "No abychom to stihli,tak budeme muset jet mojí motorkou"a zasměje se "To si děláš srandu ne?A kde je moje auto?" "No to má půjčený mamka" a hodí výgeb:-D. "Tak na co čekáš?Jedeme!"zavelím po chvíli.Nasedneme na motorku a vyrážíme. "Bože ty moje děti nejsou normální"říká mamka když vidí jak sme přijeli na motorce.Rychle vystoupíme a už normálně jdeme.Mimochodem mě jde za svědka Patrik a Billovi Tom:-D.Chytnu se Patrik a pomalu začíná hudba.Přicházíme k oltáři.Obřad projde v pořádku a teď už se jdeme podepisovat.Já svým starým jménem(Kreutzová) a pak novým jménem(Kaulitzová).Najednou uslyším odněkud výstřel.Rychle utíkám k Billovi "Bille co se to děje?"řeknu celkem vystrašeně "Hahaha"slyším nějakej smích plný nenávisti. "Tak tady si miláčku billíčku"řekne ta ženská může jí být tolik kolik mě. "Kdo seš?"řeknu a jdu k ní. "Ty mrcho se ke mně ani nepřibližuj"a vytáhne proti mně zbraň. "Když ho nemůžu mít já tak žádná"řekne a zase se začne hnusně tlemit. "Seš asi duševně nemocná polož tu zbraň a nikdo tě neudá prosím"zaškemrám "To by se ti líbilo co?Mít ho jen pro sebe,ale to ne od toho tu jsem já" "A co chceš jako udělat?"ted se jí tlemím já. "No zabiju tebe nebo Billa." Jdu pomalu k ní a chci jí vzít zbraň "Nepřibližuj se nebo střelím" já si ale z toho nic nedělám,tak ať střelí je mi to jedno.Jdu dál k ní a najednou BUM!!Střelila mě do nohy "Au"zařvu v duchu,ale jdu dál "Tebe to nebolí mrcho?"začne se tlemit zrychlím v kroku a už na ní skáču chci jí vzít zbraň,ale jsem vysílená,tak mě jen odkopne a řekne "Řekla sis o to mrcho"a namíří na mě zbraň. "Neee!!!"zařve Tom a jde přede mně ona to napálí do něj.Pak tam vtrhne policie a už ji odvážejí mi voláme sanitku pro Toma prej by tu měla být za 5 minut. "Tome neusínej prosím"prosím ho a s Billem ho držíme v náručí. "Už to nezvládnu,cítím chlad." "Ne tome "začneme brečet s Billem "Proč si to vůbec udělal?Měla sem umírat já a ne ty"začnu na něj vyčítavě ječet. "Katko já tě dycky miloval"…. "A milovat budu…."pak mu spadne hlava a jeho srdce se zastaví. "Ne Tome vzbuď se"začnu s ním třást.Bill mě chytne a odvede pryč pak už si jen pamatuju,tmu.Najednou se probudím v nemocnici a doufám,že to je jen sen,ale když se kouknu na obvazy na mé noze začnu znova brečet. "Neměla byste podléhat stresu aspoň né teď"slyším zdáli hlas. "A to jako proč?"zeptám se otráveně. "Tak si počkejte ještě 7 měsíců a uvidíte.Jste v jiném stavu a ste ve druhém měsíci"řekne mi doktor. "Co??Já??"řeknu nechápavě "Ano mám sem zavolat vašeho manžela?"zeptá se pořád s milým úsměvem na rtech. "No jasně"řeknu "Bill posaď se musím ti něco říct"Bill si sedne a bedlivě poslouchá "Víš za 7 měsíců.."vezmu mu jeho ruku a položím si ji na břicho "..budeš tatínek" "Opravdu?"vyskočí Bill radostí ,ale pak se zarazí "No já musim jet ,ale na 7 měsíců pryč shánět náhradu za Toma i když to už nebude takový Tokio hotel jako dřív L" "chápu tě já na tebe počkám" "Ale emailem mi budeš posílat ultrazvukový fotky nebo jak se tomu říká jo?" "No jasně tak se běž připravit na ten pohřeb"řeknu a když odejde tak mě doktor propustí.Pohřeb proběhl v poklidu.Bill už odjel a já každý den chodím na hrob Toma. "Tak Tome už to je pár týdnů co si udělal největší pitomost,já vím sice by bill neměl syna ,kterého teď spolu čekáme,ale zase by si žil ty a co by sešlo na mě."pak se zvednu a odejdu.
O 7 MĚSÍCŮ POZDĚJI:………