Exkurze do Německa 8
..,,jo, tak pojď do pokoje." Přecházíme chodbu a vcházíme do jeho pokoje. ,,Proč se k ní tak chováš?" nasadila jsem ošklivý ton. ,,ke komu?" ,, nedělej ze sebe blbce!" sjedu ho pohledem ,,když já…" ,,co ty?" ,,no mě se Katka líbí, jenže ona se má hodně ke Gustavovy." ,,no jo, ona tě bere jako kámoše, ale třeba i něco víc." Vidím jak se mu lesknou oči. Sednu si vedle něj a obejmu ho ,,to bude dobrý, o mě tady taky nikdo nestojí.." Tom se mi dlouze podívá do očí ,,musíš ji dobýt." Sdělím Tomovy a přitom zatnu pěsti. Tom je očividně na dně. Začal brečet v mojí náruči. Slyším jak vzlyká, neudržím se a uroním taky slzičku ,,musím to říct Katce, musí se rozhodnout." Přemýšlím potichu. Do pokoje najednou vtrhne Bill. Vidí nás tam oba, Tom si ho nevšiml, protože jsme otočení na druhou stranu. Podívám se na něj. Kýve hlavou ,,co se stalo?" zašeptá ,,nic, jdi pryč, prosím." Doufám, že neviděl moji slzu. Bill potichu odešel. Po chvilce kamarádského objímaní mi přijde smska, odesílatel Bill ,,ŠTĚPI, AŽ TO VYŘEŠÍTE PŘIJĎ KE MNĚ, AHOJKY BILL" a hned zase druhá od Katky ,,TAK CO?" rychle jí odepíši ,,MILUJE TĚ, MUSÍŠ SE ROZHODNOUT, TEĎ TU BREČÍ, VÍC TI ŘEKNU POZDĚJI" položím si hlavu na Toma, který už nepláče ,,už je to dobrý?" optám se ,,jo v pohodě." ,,to jsem ráda. Tak já půjdu." Cestou k Billovy potkám Georga a Gustu. O něčem si horlivě povídají…,,o čem kecáte kluci?" ,,no o tvojí kamarádce." Zasměji se a co probíráte konkrétně?" optám se a tázavě je sleduji ,,no…víš…její…. Její…" snaží se vykoktat Gustav, mrkne na George, který pohodově odpoví ,,její.. piercing, je fakt stylový." ,,aha" začnu se tlemit, ale raději pokračuji k Billovy ,,Bille, co potřebuješ?" ,,chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.." tváří se vystrašeně ,,no tak povídej." Sednu si hned vedle něj. Bohužel tuhle chvilku zkazil Gustav ,,Lidi!! Georg si nabil čumu, když předváděl no… prostě něco!!" oba jsme s Billem jsme vyběhli a běželi za ním. Ležel tam a měl od krve celý obličej. Neváhala jsem a zavolala sanitku. Přijela do pěti minut. Našeho George odvezli ,,zajdeme za ním zítra odpoledne." Oznámí Gusta a všichni přikyvují. Vidím jak se Katka dívá na Toma a on na ní. Kéž by jsem zažila něco podobného. Takové zamilované pohledy se nevidí jen tak. Podívám se aspoň na Billa ,,JO!" jásám v mysli ,,taky se na mě dívá." Usměji se, jak nejlépe umím a snažím se přiblížit. ,,Cos mi to chtěl říct?" řeknu a zároveň zívám ,,to počká do zítra, dá mi pusu na čelo ,,dobrou!" všichni se rozutečou do pokojů. Když Katka vběhne do pokoje, utíkám za ní, zabouchnu dveře a všechno jí vyklopím. Zůstane stát a kouká na mě s otevřenou pusou… odhodlám se a pusu jí jdu zavřít ,,tak si to promysli." Usměju se, převleču do pyžama a zachumlám se do postele. V noci se mi zdá sen. Sedím v autě s Billem a něco mi šeptá do ucha, najednou auto zastaví, někdo mě vyndá a Bill se začne smát. Později zjistím, že to byl řidič a chce po mě jízdenku. Řeknu mu, že ji nemám a on mě tam jen tak nechá stát, v noci bez peněz a ani nevím, kde jsem. Naštěstí mě vyzvedne Katka.. pak jsme opět doma a píp..píp..píp..,,Kdo nastavil budíka na neděli??!" začnu řvát až proudím Katku. Vezme budík a třískne ho o zem. Rozletí se na několik kousků ,,fajn, to muselo stát hodně a nás to bude také jistě stát dost." Řeknu ironicky ,,to neřeš."uklidňuje mě ,,ááá naše flegmatička se rozhodla promluvit." Smějeme se. Katka šla do koupelny a já se ještě jednou zachumlám do té krásně vyhřáté a měkoučké peřinky. Někdo mi sedne na postel ,,kdo to?" přemýšlím, kdo by to mohl být. Katka? Gustav? Tom? Bill? Georg? ,,Ne Georg vlastně ne, ten je chudák v nemocnici. Odkryju peřinu a vidím tu nejkrásnější tvářičku na dvětě ,,Bille, co potřebuješ?" ,,nic, ale přišel jsem tě vzbudit, protože koukám, že tady budík to nezvládl." A zasměje se ,,to já ne!" obhajuji se. ,,Hele všichni jsou venku tak pojď taky." ,,Jo dobře tak já se obleču." Bill odešel. Rychle jsem se oblíkla a šla jsem do koupelny umýt. Otevřu dveře ,,ježiši, já jsem se tě lekla." Stojí tam Bill, nalepený na mých dveřích ,,jo, promiň." Vezme mě za ruku a táhne na zahradu ,,počkej, chci se umýt!" okřiknu ho s úsměvem na tváři. Přijdeme na zahradu a tam Katka s Tomem a Gustou skákají na obří trampolíně. Rozeběhnu se s Billem k nim a už skáčeme taky. ,,Snad pod námi nerupne." Oznamuje nám Gustav ,,je to jenom na 150kg" všichni se podívají dolu ,,BUUM" ozve se hrozivá rána ,,a je po trampolíně" nahodím smutnej kukuč. Všichni se začnou smát…