Exkurze do Německa 2
…stál tam Bill a Tom Kaulitzovy ze skupiny Tokio Hotel. ,,Drž mě, nebo sebou seknu." Pošeptala mi Katka skoro nenápadně ,,jo, neboj!" usmála jsem se ,,tak, já jsem Tom a tohle je Bill." Představí se ,,no, tohle je Katka a já jsem Štěpka, ale říkejte mi Štěpa, nebo Štěpule, Štěpána,…" ,,Štěpi!" okřikne mě Katka, už se zase chovám jako debil. Bill s Tomem těžko zadržují smích ,,no tak pojďte, provedeme vás tu." S Katkou jsme na nich nalepený (kéž by na vždycky) . ,,tak tohle je koupelna, tady je záchod." No je to celkem zajímavý, ale nejvíc se těším na jejich pokoje ,,a tohle je můj pokoj." Pochlubí se Tom. S Katkou vejdeme dovnitř. Má tu poházené věci, učení, zahlídla jsem i nějaké jídlo. Můj pohled zastaví elektrická kytara, učil se na ní můj brácha. Ten by tady byl jako v ráji. ,,A Bille? Kde máš pokoj ty?" Bill nás zavede do svého doupěte. Voní to tu, má tu uklizeno a vše je na svém místě (tedy aspoň to tak vypadá) ,,páni!" vydechnu s Katkou. ,,Já budu spát tady!" zakřičíme obě na stejně. Už se dohadujeme ,,ehm, děvčata nechci vás rušit, ale vy budete spát v pokoji pro hosty." Oznámí nám Tom s jiskrou v očích. Cítím, jak rudnu. Katka byla pohotová a zachovala chladnou hlavu ,,a, kde ten pokoj pro hosty je?" Tom se vydal směrem do kuchyně. Prošli jsme celou kuchyň (byla dost velká) a na konci byli dveře. ,,Tak tady to máte." Sáhla jsem na kliku, otevřela dveře a s Katkou jsme pomalu nakoukli, jako kdyby tam měl být nějaký mutant. ,,Auu!" křičíme. Tom nás nakopl, shodil do pokoje a zamkl za námi. Začali jsme bušit do dveří. ,,tak to asi nepůjde." Řekla Katka a dívala se do místnosti ,,hele, co je támhleto?" otevřela šuplík, kde bylo snad milion krabiček prezervativů. Znechuceně jsme se na sebe podívali. Hned vedle šuplíku byla fotka 'asi jejich rodičů ,,to jsou divoši." Zasmáli jsme se. ,,No konečně!" Katka začala vylejzat oknem ,,no to snad nemyslíš vážně." Začala jsem se smát. Katka je dost hiperaktyvní, až mě tím někdy dostane. Vylezla jsem hned za ní, naštěstí to bylo jen první patro. Jejich zahrada byla velká snad jako jedno český náměstí, zůstali jsme tam stát jak sochy. Měli tam nádherné květiny, viděla jsem tam i psa. ,,To je nádhera." ,,jo, to je." Ujistila mě Katka. Zašli jsme za roh a tam byl obrovskej bazén. Slyšeli jsme nějaké zvuky ,,jo Bille, neboj, to vyjde." Slyšeli jsme naše dvojčátka. Katka má pořád nějaký nápady, jak někoho přizabít, nebo zmrzačit, vystrašit, ale tentokrát chtěla poslouchat ,,jo, roštěnky to jsou, ale Tome…" To už byl Billův hlas ,,Katko, neměli bychom…" zacpala mi pusu nějakým ovocem ,,fuuj!" otírala jsem si jazyk ,,pššt!" okřikla mě ,,no jo…" ,, No Bille tak kterou si vezmeš?" vidím Billovy do obličeje, šibalsky se usmívá ,,prosím, vezmi si mě, prosím!" v duchu doufám ,,HELE! Co tu děláte?" na někoho křičí Tom. Katka zdrhla, tahala mě za ruku. Po chvíli mi došlo, že nás viděli. Zaběhla jsem za Katkou, dostali jsme hustej záchvat smíchu ,,já tě zabiju, mohli jsme vědět, kdo koho chce." Začala se tlemit Kačka ,,jo, tak promiň." Vylezli jsme zpět do pokoje a vybalili si věci. Každá měla svou skříň. Nevím jak Katce, ale mě se to tam vešlo akorát. Možná bych ještě potřebovala nějakou menší skříňku. Koukla jsem směrem ke Katce, snažila se narvat jednu kopičku do skříně. Pohled na ní byl zajímavý. Ještě chvilku jsem jí sledovala. ,,jooo!" zařvala Katka vítězně. Chvilku jsme jen tak seděli. Šla jsem ke dveřím a zkusila je otevřít, pořád byli zamčené. Když jsem odcházela, všimla jsem si, že za skříní jsou nějaké dveře ,,pojď mi pomoct." Pobídnu Katku. Společnými silami skříň odtáhneme. Jsou tam dveře ,,že by svoboda?" zeptám se s nadějí v hlase. ,,uvidíme." Jdeme ke dveřím ,,tak tys je našla, ty si je otevři." No došla jsem ke klice a otevřela je. Dveře se otevírali směrem k nám. Když byli dokořán, tak v půlce prostoru byla nějaká skříň a v té další závěs. Závěs jsem odhrnula a podle bordelu jsem poznala Tomův pokoj. ,,WOW, to se bude někdy hodit." Zamyšleně jsem řekla. Katka vletěla do jeho pokoje a vzala Tomovu kytaru. Schováme mu ji do úložného prostoru. Zase další potrhlí nápad. Slyšíme kroky, blížící se k našemu pokoji. ,,Kačí, chvátej!" Katka rychle přibouchne postel ,,dveře!" zakřičí. Rychle je zavřu a Katka mi běží pomoct zasunout skříň. Stihneme to jen tak. Dveře se otevřeli a v nich stojí…
(Štěpka a Kačenka)