Exkurze do Německa 12
…vidím tam…,,co támhle dělá Gustav?" optám se Billa, aby to nevypadalo žárlivě. Stojí tam s nějakou holkou a dívají se do výlohy na nějaké sukně ,,klid to je jen jeho kamarádka." To je dobře, spadl mi kámen ze srdce. Podívám se opodál, sedí tam Štěpka u jezera. Je to pár metrů odtud. Má v uších mp3 a tváří se smutně. Ukážu ji Billovy a ten se na ni se zájmem dívá.
Sedím na kraji jezera. Poslouchám pořád dokola Sk8tr boy od Avril Lavinge. Potřebovala jsem se nějak uklidnit a u téhle písně se pořádně odvážu. Mám dost velkou chuť něco rozbít. ,,Slečno?!" slyším jak někdo někoho okřikuje nevlídným tonem. Asi to bylo na mě, proto si sundám mp3 a položím jí vedle sebe na kámen. Vidím nějakého chlapa, je celý zavázaný v obvazech a snaží se mi něco říct. ,,Potřebujete něco, pane?" zeptám se ho dost slušně. Chlap mě jenom majzne berlí ,,co si to o sobě myslíš, ty pako?" seberu se ze země a začnu se tlemit na celý kolo. Smích mě přejde ve chvíli, kdy ten podivuhodný chlap odkryje obvazy z obličeje. Je to náš místní policista, se kterým se tak dobře známe. Chytám další výgeb. Vůbec se nemůžu ovládat a bolí mě břicho. Nemůžu mluvit, nemůžu chodit, prostě se válím po zemi a tlemím se, jako debil. Policista odhodí berle a běží za mnou, Pořád se směji, ale raději se zvedám a zdrhám. Bohužel pozdě. Policista mě chytl za krk a otočil si mě k sobě ,,slečinko, to, co provádíte, by se mělo řešit." ,,no nepovídej." Odpovím a usměji se jako andílek. Kopnu ho mezi nohy, policista se ohne, ale zase za mnou utíká. ,,Ty blbe, si jako myslíš, že mě chytneš?" otočím se za ním. To jsem neměla dělat, protože jsem zakopla o nějaký kámen a hodila držku do vody. Nestihla jsem si zavřít oči, takže mě pálí, jako něco. Protože mám dlouhou výdrž pod vodou, napadlo mě, že budu hrát, že jsem se utopila. Zatím se nevynořuji a plavu na druhý břeh (ještě, že to není tak dlouhé). Už jsem, skoro tam, už to nemůžu vydržet. Pomalu se vynořuji, aby si mě nikdo nevšiml a vylízám. Na břehu se položím, zavřu oči a pomalu vydechuji, protože mě to neskutečně vyčerpalo. Na chvilku usínám. Probudí mě až kroky, které slyším za mojí hlavou. Zvedám se a utíkám v domnění, že je to policista ani se raději neotáčím. Ten dotyčný mě doběhne a zastaví rukou. Rychle se otočím, nastavuji pěst a ,,co tu děláte?" vydechnu, ale pěst mám z šoku ještě zpevněnou. Stojí tam Bill a Katka. Posadím se na zem ,,uf, já jsem se lekla, že je to ten policista." Oznámím jim. ,,Nandala si mu to." Dočkám se Billova uznání. Oba se na mě culí ,,ale jak si sem plavala, mysleli jsme, že jsi se utopila.Pod vodou jsi byla dost dlouho." Jen se usměji, nemám náladu na mluvení. Bill se zrovna dívá někam jinam, využiji situace a kývnu směrem ke Katce. Doufám, že to nějak probrali , a že z toho něco bude. Odezírala jsem jí ze rtů ,,miluje tě." Vyskočila jsem radostí až oba nadskočili ,,stalo se něco?" ptal se udiveně Bill ,,ne, všechno v pohodě. Jen, chtěla jsem se omluvit za ten pokoj." ,,Já taky přidá se Katka." I když omlouvání nemáme v oblibě, teď to jinak nejde. Bill se na mě pobaveně koukne ,,v první chvíli jsem vás chtěl mučit zaživa, ale budete si to muset uklidit!" kouknu na Katku s otráveným výrazem. To my totálně zkazilo náladu. Pomalu se vypravíme domu…
DOMA
,,Tak můžete začít s Tomovým pokojem. Koupili jsme vám bílou barvu a můžete barvit." Jdeme tedy do Tomova pokoje. Katka ještě mezitím pro něco šla, asi pro limonádu. Nahmatala jsem ve své kapse lihový fix, který mi půjčila. No, Tomovy zdi stejně budu malovat, tak proč si tu něco nenačmárat? Optám se sama sebe. Okamžitě jsem otevřela fix a na zeď udělala fakt pěkným stylem nápis ,,Bill + Štěpka najednou někdo zaklepal. Vešla Katka, jak jsem říkalal, měla dvě limonády ,,woow" vydechla úžasem ,,to je pekná" dodala. Bohužel moc nahlas a už přiběhl Bill, Tom, Gustav i Georg. Všem kromě Billa cukaly koutky. Bill na to koukal. Nevěděla jsem, co bude následovat, sledovlala jsem ho jestli změní svůj vražedný výraz a povedlo se. Bill se usmál.
(Štěpka a Kačenka)